Nejcennějšího úspěchu ve své kariéře dosáhla na turnaji v Banja Luce třiadvacetiletá Lucie Petruželová. Češka, která po čtyřletém studiu na amerických univerzitách, pomalu končí svůj první rok mezi profesionálkami po školních povinnostech, musela v úvodním kole ve druhém největším městě Bosny a Hercegoviny otáčet téměř ztracený zápas, když čelila stavu 1:4 a 3:5 v rozhodujícím setu. Od čtvrtfinále však nadělila všem svým soupeřkám kanára a nakonec se radovala z vítězství na turnaji. Petruželová se posune ve světovém žebříčku o více než sto míst už do sedmé stovky.
„Jsem hrozně šťastná. Už turnaje nějakou dobu hraju a je to vždycky hodně nahoru dolů. Dlouho se mi úplně nedařilo a tohle je pro mě obrovská motivace dál makat, pracovat a zlepšovat se. Celý turnaj se mi hodně povedl, i když první dva zápasy pro mě byly hodně náročné. Pak jsem se výkonnostně zlepšovala a po finále jsem byla hrozně šťastná, že to dopadlo vítězně,“ říkala šťastná vítězka v rozhovoru pro Tenisový svět.
S jakými cíli jste do Banja Luky v Bosně a Hercegovině odjížděla?
Pro mě to byl první turnaj na tomto místě a jela jsem tam s tím, že chci vyhrát hlavně první zápas, protože se mi v poslední době moc nedařilo a trochu jsem se sebou bojovala. Měla jsem za sebou dost proher v prvním kole a jela jsem tam s tím, abych měla po odehrání prvního utkání dobrý pocit a pokud možno jsem ho vyhrála. Pak už jsem šla zápas od zápasu. Pořád jsem se zlepšovala a před finále jsem dokonce přemýšlela nad tím, že by to mohlo vyjít i na titul.
Ve finále jste osmnáctiletou Britku Allegru Korpanecovou Daviesovou jasně porazila, když jste jí povolila jen jeden gem…
Finále jsem si šla hlavně užít a nechtěla jsem na sebe vyvíjet nějaký tlak. Soupeřka byla možná lehce unavená z předešlých dnů, já jsem hrála v klidu svojí hru a dařilo se mi skoro všechno, na co jsem sáhla. Výsledek vypadá jednoznačně, ale některé gemy byly složitější. Svou hrou jsem ale soupeřku úplně nepustila k tomu, aby i ona ukázala, co umí.
Byla jste před vaším zápasem nervózní: Přece jen šlo o vaše první finále ve dvouhře v kariéře…
Den před zápasem jsem si říkala, že asi budu hodně nervózní a přemýšlela jsem nad tím, jak bych to mohla zvrátit. Nakonec jsem se snažila nastavit si to v hlavě tak, že to pojmu jako tréninkový zápas. Hodně mi to pomohlo a v zápase jsem nakonec vůbec nervózní nebyla.
Měla jste po finále nějaké ohlasy? Přeci jen, je to pro vás vynikající úspěch…
Rodina, kamarádi a pár známých se ozvalo a gratulovalo mi. Všichni byli hrozně rádi.
Je to pro vás splněný sen? Dávala jste si v tenise cíl vyhrát nějaký turnaj ITF?
Určitě to byl jeden z cílů. Hodně mě to nakoplo a chci se na žebříčku prokousat výš a výš, ale uvidíme, jak to půjde. Tohle je určitě moc důležitá chvíle.
Největší problémy na turnaji jste měla v prvním kole. Tam jste po obrovské bitvě porazila maďarskou kvalifikantku Gretu Fenyvesovou 6:3, 6:7(6), 7:6(3). Přerušila jste tím sérii čtyř porážek na turnajích, to bylo asi hodně důležité, že?
Ten zápas prvního kola byl pro mě určitě nejtěžší. Prohrávala jsem už 1:4 a 3:5 ve třetím setu a vypadalo to se mnou celkem špatně. Ona obecně jsou pro mě ta první kola turnajů nejtěžší. Hůře se do toho dostávám a déle si zvykám na podmínky. Musím ale uznat, že Maďarka hrála opravdu skvěle a nedala mi nic zadarmo. Ve druhém setu jsem nevyužila brejkbol na 4:2 a od té chvíle se to otočilo a karty hrály do rukou mé soupeřky. Nějak jsem se zvládla ve třetím setu zvednout a utkání otočit, ale bylo to hodně náročné. Bylo velké vedro a hrály jsme spoustu dlouhých výměn.
Dramatičtější duel jste pak odehrála už jen ve druhém kole proti další osmnáctileté tenistce, Ukrajince Marii Drobyševové. Nakonec jste vyhrála 7:6(4), 6:4. V čem byla soupeřka nepříjemná?
I ve druhém kole jsem se ještě necítila úplně komfortně. Hrály jsme na bočním kurtu a vzhledem k tomu, že den předtím pršelo, tak kurt nebyl v úplně nejlepším stavu. Podmínky byly ovšem samozřejmě pro obě stejné. Soupeřka hrála dobře, nedala míč zadarmo, hodně toho vrátila, hodně se snažila. Já se trochu trápila sama se sebou. Před zápasem jsem byla dost nervózní a úplně jsem nevěděla proč. Ty důležité míče, které utkání rozhodly, jsem nakonec získala na svou stranu, ale nebyl to určitě jednoduchý zápas.
Ve čtvrtfinále, semifinále i finále jste už svým soupeřkám vždycky dala v prvním setu kanára. To je dost neobvyklé, protože jste hrála s kvalitními tenistkami…
Čtvrtfinálový zápas s domácí Sarou Mikačaovou se hrál v pátek stejně jako druhé kolo, protože den předtím pršelo. Hrály jsme až večer a šla jsem do toho úplně uvolněná. Neměla jsem co ztratit. Ve čtvrtfinále i pak v semifinále s Finkou Ellou Haavistovou jsem hrála hodně agresivně, což je moje typická hra. Snažím se to hodně rozhazovat z forhendu a hrát hodně kraťasy. Dokázala jsem se i dobře bránit. Tím, že jsem diktovala tempo, tak soupeřky neměly moc šanci hrát svoji hru. Dodalo mi to hodně sebevědomí a hned jsem cítila, že moje hra umí být účinná.
Vy jste studovala psychologii na univerzitách ve Spojených státech amerických, konkrétně na Univerzitě Severní Karolíny v Charlotte a potom na Univerzitě v Mississippi. Jak to ovlivnilo váš, nejen ten tenisový, život?
Studovala jsem v USA celé čtyři roky a loni v létě jsem dostudovala. Byla to skvělá zkušenost a určitě bych neměnila. Sport na univerzitě je ve Spojených státech velmi populární a lidé si sportovců velmi váží a podporují je. Samozřejmě jsem si hodně zdokonalila angličtinu, ale pobyt na univerzitě mně dal hodně i co se týče tenisu. Jednak se tam formoval můj pohled na svět, ale hodně jsem se zlepšila i v tenise samotném. Hodně se tam maká, i když je to někdy se školou těžké zkoordinovat.
Letos jste se do Spojených států na turnaje vrátila… Hrajete tam ráda?
Loni jsem skončila školu v červnu a odletěla do Česka. Letos jsem se zhruba na měsíc na několik turnajů do Ameriky vrátila, protože jich v tu dobu v Evropě moc nebylo. Můj přítel je navíc Američan, tak to přišlo vhod.
Dovedete si představit, že jednou budete žít ve Spojených státech? Líbí se vám americký styl života?
Mně se v Americe líbí hodně, ale zároveň vím, že to není pro každého. Je to jiný svět i co se týká práce nebo cestování. Do budoucna si dovedu představit, že budu žít v Americe i proto, že můj přítel je Američan. V porovnání s Českem tam jsou lidé trochu přátelštější, ale nemyslím to špatně. Určitě to není pro každého, ale moje zkušenost po čtyřech letech života tam je dobrá.
Ve čtyřhře už jste v minulosti na mezinárodní scéně dva tituly získala. V hlavním městě Dominikánské republiky Santo Domingo jste vyhrála v listopadu 2022 po boku Němky Ruxandry Schechové, letos jste vyhrála ve francouzském Hagetmau turnaj ve čtyřhře s Britkou Alicií Dudeneyovou. Na svůj první titul ve dvouhře jste si ovšem musela počkat až do 23 let. Vážíte si ho víc, než kdybyste ho vyhrála třeba jako teenagerka?
Asi ano. Určitě jsem titul získala později než většina ostatních hráček. Mám to trochu posunuté kvůli tomu, že jsem hrála v Americe na univerzitě, a také tím, že jsem začala hrát tenis mnohem později než ostatní, až v jedenácti letech. Možná, kdybych ten titul získala před odchodem do USA, tak bych třeba vůbec na univerzitu nešla. V každém případě si titulu moc vážím.
Pochybovala jste někdy o sobě? O tom, že byste se mohla tenisem živit nebo jste vždy věřila, že přijde zlom a že se začnete žebříčkem posouvat nahoru a vyhrajete turnaj ITF mezi ženami? Po návratu z USA máte za sebou rok profesionálního hraní a teď přišlo vítězství na turnaji…
Na začátku jsem musela začínat skoro od nuly, ale byla jsem hodně namotivovaná a musím říci, že do konce roku jsem byla se svým tenisem v rámci možností spokojená a dokázala jsem se posouvat výše. Nicméně teď v novém roce se mi moc nedařilo a dost pochyb tam bylo. Dokonce ještě i minulý týden jsem byla v rozpacích a říkala jsem si, jestli se to zlomí nebo třeba bude letošní sezona tou poslední, kdy hraju. Přeci jen, objíždět patnáctky do vysokého věku nechci, takže doufám, že turnaj v Banja Luce bude zlomem a začne se mi víc dařit.
Studovala jste v USA, máte ještě přehled o českém tenise? Sledujete ho? Potkáváte české hráčky na turnajích?
Určitě ano. Vždycky jsem český tenis sledovala, i když jsem na stejné turnaje jako ony moc jezdit nemohla. Přehled jsem si udržovala, i když některé mladší české hráčky neznám. Snažím se je poznat a když je možnost, ráda si s nimi zahraju čtyřhru, když chtějí.
Jaké jsou vaše další turnajové plány?
Chtěla jsem hrát kvalifikaci turnaje v České Lípě, ale kvůli turnaji v Banja Luce mi to nakonec nevyšlo. Budu ale hrát v České Lípě s Amelií Hejtmanek čtyřhru. Příští týden budu hrát německou ligu a pak pojedu na pětatřicítku do Švédska.
Foto: Archiv Lucie Petruželové
