Prapůvodní tenisové hry se dostaly do českých zemí s rytířstvím. V 15. a 16. století v našich zemích tak zdomácněly, že se hrály na všech šlechtických dvorech. Pro tyto hry byly stavěny zvláštní míčovny, z nichž je především vzácná „Míčovna císaře Rudolfa II.“ na Pražském hradě. O tom, že se tenis hrál v Čechách již v 16. století, je možno se dovědět z cestopisů našich prvých českých cestovatelů Martina Kabátníka a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, kteří píší o cestě bratří Šternberků do Francie, Belgie a Anglie, podniknuté v r. 1662. Jejich cesta je popsána takto: „Přijdouce 20. junii do města Calis, pan hrabě Norbert s panem Lamboyem (jenž jim dělal průvodce) do polhauzu šli a v něm jednu partii (jednalo se o hru tenisu podobnou) za dvě hodiny sehráli, odkud k kapucínům na mši, ji vyslyšíce, též i drobet déle se tu zdržíc a s kvardiánem jejich rozprávějíce k obědu do kvartýru došli.“
Zmínky o hrách připomínajících tenis lze nalézt i v literatuře. Například Jan Amos Komenský ve svém díle Orbis Pictus z roku 1658 popisuje hru s míčem a pálkou jako šlechtickou tělesnou aktivitu.
Z tohoto pohledu do historie lze soudit, že již tehdy naši předkové hráli hru tenisu podobnou a že to nebyla jen šlechta, ale i prostý občan. Pokud bylo zjištěno, tak asi ve 480 místech v Čechách před r. 1888 byla tenisová hřiště. Hřiště byla makadamová, cementová nebo z plochých cihlových destiček a byla většinou umístěna v zahradách. V Litomyšli na zámku byla hned tři hřiště: jedno s dřevěnou podlahou, druhé s cihlovými destičkami a třetí cementové.
Tenis má v našich zemích velkou tradici. Již dva roky po prvním Wimbledonu se u nás hrál první turnaj, a to v zámecké zahradě knížat Kinských v Chocni. Na tomto turnaji byly již tehdy, v r. 1879, peněžité odměny. Byl to, jak se zdá, první turnaj nejen v Čechách, ale v celém tehdejším Rakousku-Uhersku, ba možno říci i v celé střední Evropě. Ve stejném roce se na zámečku Bon Repos u Nových Benátek na Mladoboleslavsku, kde byl také první travnatý dvorec v Čechách, hrál turnaj, kde vítěz dostal soudek rýnského vína.
K prvnímu utkání měst došlo na zbraslavském zámku, kde se hrálo utkání Zbraslav—Rakovník, a vítěz jako cenu dostal obrovskou salátovou okurku. Kuriozitou bylo hřiště hraběnky Lewetrové na Třebenicku, které místo pískem bylo posypáno českými granáty.
Pro rozšíření tenisu přispěla tehdy i pražská firma bratří Goldšmídů „U města Paříže“, která od roku 1880 dovážela tenisové rakety a míče z Anglie.
V roce 1890 se tak tenis dostává i do nejširších vrstev obyvatelstva, kde se začíná hrát a pěstovat především sportovně, a ne jen jako společenská hra. V letech 1890—1893 byla v Čechách řada společností, které sice neměly žádné řádně schválené stanovy, ale byly to přece jen organizace, a to nejen v Praze, ale i mimo Prahu, jako např. v Chrudimi, Plzni, Brandýse n. Orlicí, Heřmanově Městci, Hluboké, Přelouči, Prostějově, Orlíku a jinde. V Praze to byly Český Lawn-tenisový Cercle, Německý Lawn-tenisový Cercle, Nosticův a Lobkovicův kroužek na Štvanici, Pražský klub, Bruslařský klub na Letné, Regatta a Lawn-tenis Club Prague ve Zbrojnici. Všechny tyto spolky měly svá písková hřiště.
V r. 1893 J. Klenka přeložil anglická pravidla a byl založen I. český lawn-tenisový klub v Čechách a v celém tehdejším Rakousku s řádně uznávanými stanovami. Byl to I. ČLTK Praha. Od té doby u nás vlastně existuje organizovaný tenis.
V roce 1895 vznikl pak LTC Praha, německý klub DLTC Prag, a tenis se rozšiřoval i po celém českém venkově. V roce 1906 došlo k založení a ustanovení České lawn-tenisové asociace, a tak čeští hráči mohli ihned startovat na mezinárodních turnajích, neboť český tenis již v té době měl vynikající úroveň. Prvním významným českým hráčem tenisu byl Zdena Hammer, který musel hrát pod pseudonymem Z. Marteau. Ve čtyřhře s ním hrával K. Neumann, který hrál pod jménem K. Marteau. Tehdejší školské řády nedovolovaly studentům sportovat, a tak museli hrát pod jinými jmény. Bratři Žemlové pod pseudonymy Jánský a Rázny již v roce 1906 startovali na mimořádných olympijských hrách v Aténách. Jánský zde získal cenné třetí místo a bronzovou medaili, když prohrál až v semifinále s Francouzem Germontem. Oba bratři zde pak získali další bronzovou medaili ve čtyřhře.
Po uznání České lawn-tenisové asociace mezinárodní tenisovou asociací nastal pravý rozmach tenisu u nás. Docházelo ke spolupráci jednotlivých klubů, a tím i k pořádání českých turnajů a soutěží. Turnaje byly organizovány nejen v Praze, ale i po celém českém venkově, jako např. v r. 1910 v Lounech, Plzni, Písku, Mladé Boleslavi, Mariánských Lázních a Karlových Varech. Přijížděla celá řada předních evropských hráčů, jako Wilding, Ritchie, Paine, Froitzheim, Kleinschrot a jiní. Bylo uspořádáno utkání Rakousko—Německo, a to v letech 1903, 1904 a 1910, a v rakouském družstvu byla více než polovina českých hráčů. V roce 1910 byly sehrány meziměstské zápasy Praha—Drážďany, Praha—Mnichov. Český tenis získával větší a větší sympatie po celém světě, neboť čeští hráči jako Žemla, Just, Ardelt, později Koželuhové a mnozí jiní dovedli vyhrávat na turnajích první ceny.
Rokem 1914, tedy v první světové válce, ustrnul tenisový sport, ale již 13. prosince 1918 se scházejí všichni přátelé a příznivci tenisu, zakládají Československou tenisovou asociaci a zahajují přípravy k novému životu tenisu v našich zemích. Již příští sezónu dosáhli L. Žemla, F. Buriánek, Josef a Karel Koželuhové vynikajících úspěchů na Pershingových hrách v Paříži. Skrbková a Žemla pak v r. 1920 na olympijských hrách v Antverpách získali třetí místo ve smíšené čtyřhře.
