Síň slávy českého tenisu je vznikající projekt, jehož posláním je vzdát hold našim nejlepším hráčkám a hráčům a připomenout nejdůležitější momenty národní tenisové historie. Nosnými pilíři Síně slávy budou elitní klub, do něhož budou průběžně uváděny mimořádné tenisové osobnosti, a navazující expozice spojená s archivem, kde budou veřejnosti představeny unikátní historické dokumenty, předměty, fotografie i celé zápasy.
Tuzemský tenis patří více než sto let mezi světovou špičku a jeho osobnosti a jejich úspěchy představují významnou součást národní sportovní historie. Na rozdíl od jiných sportů však tenis dlouho neměl vlastní instituci, která by systematicky uchovávala, dokumentovala a prezentovala jeho dědictví.
Proto vznikl a postupně se rozvíjí projekt tenisové Síně slávy. Jeho cílem je vzdát hold legendám českého a československého tenisu, uchovat jejich odkaz a předávat ho dalším generacím. V sídle ČTS na Štvanici proto vznikly prostory, které jsou základem budoucí stálé expozice. Protože jde o dlouhodobý projekt, souběžně již nyní vznikají tematické výstavy a akce připomínající významná výročí.
Při Davis Cupu v Jihlavě na jaře byly připomenuty tři československé a české tituly z let 1980, 2012 a 2013. Během turnaje Livesport Prague Open WTA 250 byla otevřena výstava Pohár federace 1986 a při finále vzdali diváci i zástupci svazu hold hráčkám československého týmu – Haně Mandlíkové, Heleně Sukové, Andree Holíkové a Regině Maršíkové. Právě ony před čtyřiceti lety bojovaly ve finále nejen proti Američankám, ale také před publikem, jehož velká část podporovala Martinu Navrátilovou. Jedna z nejslavnějších tenistek historie se po skončení letošního turnaje přijela na výstavu osobně podívat a do knihy hostů napsala: „Je tady důležitá minulost, historie a krásné vzpomínky. Moc děkuji. Martina“
Červencová akce na Štvanici ukázala, že vznikající Síň slávy nemá být jen sbírkou trofejí a historických předmětů, ale také živým prostorem pro setkávání generací a připomínání jejich příběhů. Konkrétní podobu dostává i díky samotným legendám. Helena Suková do ní předala velkou část své osobní sbírky trofejí a tenisových artefaktů. „Věnovala jsem téměř všechno, co jsem měla doma, kromě olympijských medailí a wimbledonských trofejí. Jsou tu poháry, podepsané skleničky i další předměty. Je skvělé, že se podaří vybudovat tenisové muzeum. Vždycky jsme obdivovali muzea na Roland Garros nebo ve Wimbledonu a teď budeme mít vlastní. Tahle výstava je prvním krokem,“ vysvětlila Helena Suková.
Výjimečný význam podobných akcí vystihla přímo na kurtu před bouřícími diváky Hana Mandlíková: „Vůbec jsem nevěděla, že k tomu takhle někdy dojde a že se tady zase s holkami objevíme. Jsem vždycky srdcařka. Pro mě je to dnes jako konec kariéry. Narodila jsem se tady a mám Česko vždy na prvním místě. I když žiju v zahraničí, je pro mě strašně důležité, že se tohle setkání uskutečnilo.“ Také ona přispěla do vznikající Síně slávy mimořádně cenným artefaktem – tenisovou raketou, se kterou vyhrála svůj titul na Australian Open.
Další významnou příležitostí k připomenutí historie českého tenisu je nadcházející Davis Cup v O2 areně. Přináší nejen návrat reprezentačního týmu do naší největší haly a vzpomínku na triumf z roku 2012, ale také připomínku významného výročí prvního československého finále. V roce 1975 se tým ve složení Jiří Hřebec, Jan Kodeš, František Pála a Vladimír Zedník poprvé v historii probojoval do finále Davis Cupu. Ve Stockholmu tehdy nastoupil proti domácímu Švédsku v čele s Björnem Borgem v boji o legendární salátovou mísu.
